Ministr Válek to prý řeší
nedostatek léků
Ministr Válek to prý řeší
Nevím, proč mě to moc neuklidňuje.
Protože… neřeší to už nějak dlouho?
Milí čtenáři,
Jako historička ráda chválím dnešní medicínu a připomínám časy, kdy byla bezmocná.
A ne, nežijeme ve středověk. Naše zdravotnictví je dnes úplně jinde. Ale někdy si člověk prostě řekne. Jak je tohle ve 21. století možné?
Hysterii, jaká panovala okolo dětských sirupů na teplotu letos v zimě, si jistě pamatujete. Že kromě Nurofenků a Panadolků chyběla také dětská antibiotika, to vás asi taky neminulo. Alenka Schillerovic tehdy srdceryvně ve sněmovně vyprávěla příběhy maminek, které s plačícím dítkem obíhaly lékárny po celém městě, aby se dostali k potřebnému léku. Aniž bych chtěla Alence dodávat munici, byla jsem jedna z těch maminek, která stála ve frontě v lékárně a čekala.
Lékárnice na poliklinice vedly následující rozhovor:
“Holky, pojďte všechny sem! Přišel nám Ospen v sirupu!”
“Tak ho ani nevybaluj, nech ho na poličce, do večera je pryč.”
Je květen. Epidemie respiračních nemocí odezněla. Zdravotnictví se nemá na co vymlouvat.
Dětské sirupy na teplotu už jsou, chybí léky jako Endiaron (ne, když dostanete infekční s…u, k Endiaronu se neodstanete a ne, nejde ho ničím nahradit). Ale mě skolila angína.
Lékař mi předepsal antibiotika Amoxiclav. Nejsem lékař, ale bránila jsem se.
“Vždyť mi v krku řádí Streptokok, nedává se na streptokoka penicilin?”
“Dává, ale penicilin není. Amoxicilin se píše běžně. Zabere.”
Možná jsem ho měla brát déle než 10 dní. Možná jsem ho měla brát v kratších intervalech. Lékaři jsou taky jenom lidé. Možná jsem ale měla dostat penicilin.
Tři dny po vyléčení angíny, cítím neomylné píchání v krku.
A jsme, kde jsme byli.
Amoxicilin už nezabere, mrchy v krku jsou rezistentní.
Doktorka píše Ospen s informací, že ho neseženu a k tomu Klacid, až to shánění Ospenu vzdám.
Já se nevzdávám.
Obvolávám lékárny. Nezachrání mě ani lékárny při fakultních nemocnicích, nýbrž Dr. Max.
Scéna se opakuje:
Lékárnice č.1: “To už jsou ty Ospeny zase pryč? Vždyť ráno přišly čtyři krabičky.”
Lékárnice č.2: “Jojo, zase jsme je ani nevybalily do poliček.”
A já se ptám: jak to že fakultní nemocnice nemá antibiotika a franšíza Dr. Max je opakovaně sežene?
Jak je možné, že v 21. století chybí v České republice tak zásadní lék?
Ministr Válek si chce došlápnout na distributory
Ministr Válek předkládá návrh zákona, který by měl zajistit, že na podzim léky budou.
Protože to jeho předchůdci neudělali.
Proč ale ten zákon nepředložil už minulý podzim, když v ministerském křesle seděl?
Pokud dobře počítám, to by tedy ten penicilin dnes už měl být.
Prý už bude dobře.
„Začátkem května bude situace plně stabilizována.”
A já 22. května obvolávám lékárny a sháním antibiotika.
Ne, pane ministře, není stabilizována.
Chápu, že nechcete vyvolávat paniku, ale když pořád slibujete, pak už vám nikdo neuvěří, víte?
Výpadky léků jsou po celé Evropě, v tom má ministr Válek pravdu.
Ale to není něco, co se stane přes noc.
Proč politici v celé Evropě řeší problém, až když nastane?
Předložil tedy zákon, který zaručí, že u nás nenastane výpadek inzulinu nebo bude zase překvapený jako celý Evropa, až se nedostatek inzulinu přelije k nám?
Nevím, kdo za to může.
Ale vím, že nedostatek léků je tak závažná věc, že by se politici všech zemí měli přestat konejšit ujištěním, že jsme na tom všichni stejně blbě.
Proč bychom pro jednou nemohli říct - celé Evropě chybí léky, ale my je máme, ha!
Protože jestli se něco neudělá, tak to fakt bude za chvíli středověk.